Vážení veteráni, vážení příbuzní, vážení pamětníci, vážený pane starosto, drazí veslaři, sportovci a milí hosté,

dovolte mi Vás s úctou přivítat na připomínce oběti deseti hrdinů, členů našeho klubu, kteří byli vězněni, mučeni, odsunuti do koncentračního tábora a popraveni. Z důvodu údajného schvalování atentátu na Heydricha a údajného vyzývání k podpoře atentátníků byli po krátkém vězení na Kladně v červnu roku 1942 v Kobylisích zastřeleni členové výboru VKO:

1. Ladislav Vosátka

2. Stanislav Šulc

3. Jan Šafránek

4. Dr. Bohuslav Havránek

5. Karel Pelc

V říjnu předchozího roku byl, po dlouhém mučení, popraven arch. Jaroslav Plodek. Po delším vězení v koncentračním táboře Osvětim zemřel dne 22.03.1942 Václav Halla, čestný člen klubu. Další obětí se dne 02.07.1942 stal Dr. Karel Podhájský, který byl okupačním režimem popraven. V říjnu roku 1942 byl zatčen Dr. Vladimír Lamka, který byl postupně vězněn v Kladně, Praze a na území nacistického Německa, kde byl dne 08.09.1943 popraven. Osvobození Československa se dožil pouze Ing. Václav Zörner, který byl však od února roku 1945 vězněn na Pankráci a v Terezíně, odkud se vrátil po osvobození těžce nemocen a dne 23.05.1945 zemřel.

Letošní připomínka je unikátní ze dvou důvodů – v první řadě se jedná o osmdesáté výročí oběti našich hrdinných členů, stejně jako o osmdesáté výročí Heydrichiády, což je nutno připomínat s o to větším respektem. Druhým důvodem je bohužel aktualita této připomínky s ohledem na geopolitickou situaci nedaleko od našich hranic.

Naše společnost si již zvykla éru druhé světové války posuzovat jako dobu dávno minulou, kterou připomínají černobílé fotografie a podivně rychle se pohybující lidé na filmových záznamech. Žijeme vědomím, že jsme se jako společnost posunuli, že přece není možné hegemonicky se rozhodnout zabrat cizí území ze smyšleného důvodu podpory občanů mluvících menšinovým jazykem, kteří se snad cítí utlačováni, a proto perzekuovat místní obyvatelstvo. Pro zábranu těchto situací přece vznikly mnohé organizaci, jmenovitě např. OSN, které to mají „za nás“ vyřešit.

Doba druhé světové války však nebyla černobílá. Tráva byla zelená, nebe modré, lidé se milovali a nenáviděli a nebyli o nic hloupější, než jsme my dnes. Dokonce i to veslování vypadalo stejně, jen materiály lodí a vesel se změnily. Také existovaly mezinárodní obranné závazky, nadnárodní spolupráce, pakty a dohody. Stejně tak existovaly oprávněné obavy o porušení těchto svazků, které se nakonec ukázaly jako pravdivé. I přes to všechno, pouhých 6 let po nástupu Adolfa Hitlera k moci, začala největší válka v dějinách, proti které se ihned hrdinně aktivoval československý odboj, kterému dnes také vzdáváme hold.

Řešení této krize trvalo šest dlouhých let a přineslo miliony obětí, mezi nimiž byli i zmiňovaní členové našeho klubu, kterým dnes vyjadřujeme úctu. Sekundárním důsledkem bylo rozšíření dalšího totalitního režimu do většiny východní Evropy.

Paralela s dnešní situací je až děsivá. V Evropě, v našem civilizačním okruhu, ani ne 500 kilometrů od hranice naší republiky probíhá válka, ve které může z libovolného veslařského klubu a z jakéhokoliv důvodu také zmizet deset čelních představitelů, trenérů, správců, reprezentantů či jen kolemjdoucích, a už se nikdy neobjevit – pouze přijde zpráva s jedním slovem – „zastřeleni“. Připomínám, že smrt našich členů způsobila pouhá společenská akceptace atentátu na Heydricha, která by, pevně věřím, pro všechny z nás byla také automatická. O to smutnější je fakt, že dnešní agresi rozpoutala armáda nástupnická té, která polovinu Evropy zbavila nacistického útlaku, a tedy i vrahů členů našeho klubu. Pouze připomínky historických křivd, takové, jako je naše dnešní setkání, společně s edukací, za kterou jsme jako společnost zodpovědní, zabrání pronikání společenské poptávky po silových řešeních. Proto Vám, ještě před koncem, velmi děkuji za Vaši účast na této vzpomínkové akci.

Abych před zakončením své řeči pokračoval v optimističtější notě – je tomu téměř přesně na den patnáct let, kdy jsem ve věku 14 let u tohoto pomníku stál s veslem, vzdával hold popraveným veslařům a jen v hrubých obrysech tušil, o čem se v projevech hovořilo, stejně tak moji spolu-veslaři, z nichž jsou dnes cenní členové naší společnosti. O to více mohu dnes, jako předseda klubu, konstatovat že základy a vlastnosti, které v obrovské míře posílila oběť našich členů za druhé světové války, tedy čest, morálka, loajalita a patriotismus, předává klub dál i po 139 letech svého fungování. Proto ještě jednou děkuji za oběť našich popravených členů a rád bych jejich památku uctil minutou ticha.

Děkuji

Filip Černý, předseda Veslařského klubu Ohře Louny